Poslední kusy nových mikin!

Tak já nevím, můžu s dítětem ven, když venku mrzne?

No, za mě asi takhle.

Julinka se narodila na konci září 2009.

Když jsem odcházela z porodnice, měla jsem na sobě letní šaty na ramínka. Dlouhé až na zem, ale letní. Bylo nádherně, svítilo sluníčko. Naprosto ideální babí léto.

14 dní po mě rodila moje švagrová. Sněžilo.

Ten rok byla obrovská zima. Mrazivá tak, že když jsme se někdy v lednu nebo v únoru vydali se synkem na procházku, kouknout se na výstavu vláčků do nedalekého květinářství, bylo venku -20 stupňů.

Velmi jsem řešila jak právě jeho obléknout, byly mu necelé tři roky. Chodil už samostatně. Žádný kočár a na mém těle už bylo jaksi obsazeno:)

Vím, že byla všem neskutečná zima. Tváře rudé, ruce zmrzlé i v rukavicích.

A mně s Julinkou bylo teplo.

Vážně, teď si nevymýšlím. Prostě mi nebyla zima. hřály jsme se společně pod jednou bundou. Její teplý dech zahříval mé srdce zevnitř i zvenku. Dělaly jsem si navzájem přenosná kamínka.

Takže za mě ano. Pokud je to mráz, který zvládáte sami. Takový, ve kterým můžete volně dýchat a nezamrzají vám chlupy v nose. Takový, kdy se prostě jen lépe oblečete, pak nevidím důvod, proč sedět doma.

Dřív jsem neměla ráda zimu. Byla jsem stále zmrzlá, studily mě nohy nebo ruce, brodění sněhem bylo utrpěním a s dětmi ještě narůstala hysterie, že i ony trpí.

A pak jsem se potkala s mým mužem, rozeným pod Tatrami. A objevila kouzlo zasněžených hor, romantiky bílých plání a blankytně modré oblohy.

V tu chvíli jsem pochopila o čem je ta otřepaná věta, že není špatného počasí, jen špatného oblečení.

Teď to vypadá, že si přihřívám svojí polívčičku. A možná trochu ano.

Jenže já vím na 100%, že mnoho mých kamarádek nepřestalo v zimě nosit  jen proto, že jsem jim půjčila svojí nosicí bundu. (tenkrát to ještě ani nebyla Angel Wings)

Taky vím, že kamarádka s námi mohla jít na výšlap do hor, držet s námi tempo a jít stejnou trasou jen díky tomu, že měla svého půlročního synka v nosítku a zabaleného v zateplovací kapse.

Je to úplně stejné, jako když jsem si já, konečně, pořídila pořádné nepromokavé boty a funkční oblečení a z nenávisti studeného počasí se stala láska a vášeň. Prostě proto, že si můžu užívat prostého bytí tady a teď a těch nádherných výhledů bez mokrých nohou a studících zad.

A tak je to i s dětmi v šátku.

  • Máte rádi procházky, turistiku, výšlapy do hor, zima nezima?
  • Nebo máte psa? Prvorozeného syna/dcerku, kterou vyzvedáváte ze školy či školky, takže ven prostě musíte?
  • Už se Vám stalo, že jste potřebovaly jen rychle odskočit do obchodu, na poštu, za sousedkou z ulice na kafe?

Možností, jak se rychle, prakticky a pohodlně obléknout je hodně. Záleží jen na Vás, která z nich je ta pravá právě pro Vás.

Pokud víte, že nošením strávíte alespoň chvíli každý den, určitě se Vám vyplatí mít pohodlnou a praktickou bundu nebo kabát.

Pro občasné nošení pro případ potřeby. Pro více členů rodiny (babička, tatínek, dědeček) nebo při představě, že „já přece moc nosit nebudu“, je ideální zateplovací kapsa. Můžete ji mít pod kočárem nebo v tašce/autě vždycky s sebou. Je skladná a dá se použít v kombinaci s jakoukoli vaší bundou.

Na malé miminko se dá celkem dobře využít i nějaká větší bunda, nebo volnější kabát, ale to není dlouhodobé a už vůbec ne elegantní řešení.

…a v nejhorším případě můžete dítě navázané v šátku přikrýt alespoň částečně vaší bundou, pokud jí zapnete alespoň do 1/3 tak , aby schovala nožičky. A na zádíčka dítěte naskládat nějakou větší šálu, kterou zasoukáte pod bundu . Opět nečekejte model vhodný na přehlídková mola, ale účel to splní. Sama jsem to párkrát udělala . To víte, kovářova kobyla:)