Poslední kusy nových mikin!

Říkám si, že začátek roku je celkem fajn na nové projekty.

Není to předsevzetí, spíš přišel vhodný okamžik splnit něco, na co už se dlouho chystám a neustále to odkládám… až donekonečna.

Komunikace je základ vztahu. Každého, i toho online.

A mně to přijde celé nějaké nevyvážené.

Víte toho hodně o našich výrobcích, občas pustím něco málo z dílny nebo co chystáme. Jenže toho víte tak málo o mně…

A vzhledem k tomu, že to celé, prochází skrze mě, přijde mi fér se vám taky trochu víc otevřít…

Tak jsem si řekla, že je začátek roku fajn na nové projekty:-)

Na Silvestea jsem se s rodinou vydala na výšlap na chatu pod Suchým  – teda sama sebe překvapuju, že si pamatuju název :-)  Je to v Žilinském kraji na Slovensku, abyste měli trošku lepší představu.

Venku bylo bílo a překrásně. Děti byly skvěle naladěné, prostě super den.

Víte, já si nedávám žádná předsevzetí, většinou ani moc nebilancuju, Silvestra extrémně neprožívám…. nebo jsem spíš neprožívala.

Ale jak jsem tak šla tou nekonečnou bílou, začal se mi v hlavně ukazovat film. Běžel v něm celý minulý rok a i část předloňského.

Stalo se toho tolik, že jsem nestačila sledovat.

Byl plný výzev a nových zkušeností a troufám si tvrdit, že většinu z nich bych sotva nazvala radostnými .

Když jsem šla nahoru, říkala jsem si, že to byla jedna velká žumpa a já v ní zapadlá až po bradu, občas i pěkně s hlavou pod hladinou.

Byly okamžiky, kdy mi hlavou chodily ty nejtemnější myšlenky. To ví jen hrstka mých nejbližších a ani oni neví, jak moc temné to pro mě bylo.

Dokonce jsem si v jednom okamžiku, když jsem se přistihla, že jsem nebyla schopná se několik hodin ani pohnout, začala psát příběh… a popravdě, trošku se teď bojím se do něj začíst, možná by to překvapilo i mě… Možná jednou… a nebo taky ne.

A jak jsem tak stoupala k vrcholu, začalo se mé přemýšlení radikálně měnit. Samo, bez mého přičinění nebo snahy.

Viděla jsem rok plný zkušeností a výzev, na jehož konci stojím s hlavou vztyčenou.

Začala jsem se věnovat sama sobě a konečně se mi po letech podařilo, vidět ručičku na váze klesat a mou fyzickou kondici stoupat.

Zjistila jsem, že mám kolem sebe takové skvělé lidi, kteří mě podrží i v okamžicích, kdy já bych to už sama vzdala.

Mám úžasný kolektiv plný pracujících lidí, se kterými zvládneme všechno na světě. Teď už to vím. Protože to, jak jsme to ustáli letos , to je na metál.

Že mám milující rodinu, úžasné děti, muže.

Přestěhovali jsme se konečně do našeho společného domečku a budujeme NÁŠ domov.

Jsme zdraví…

Najednou jsem tam tak stála, plná energie a elánu a hlavou mi začaly proudit miliony plánů a projektů.

A teď se to děje.

Začala jsem ráno, 1.1. Sebeláskou. Fakt. Samotnou mě to překvapilo.

Prostě jsem se na sebe koukla a věděla, že se zrodil nový člověk.

Udělala jsem si rituál po vzoru Magicky ženská.

Sepsala si své záměry pro změnu podle Stáňi z Podnikání z pláže.

Až se sama sobě musím smát, protože je to i moje poprvé:)

A dneska, když v Angel Wings začalo naše – teď už – pravidelné páteční ráno společnou lekcí jógy a aromaterapie s úžasnou Péťou, začal vznikat úplně nový projekt, který vám ještě neprozradím, ale jsem nadšená a radostná jak už dlouho ne.

Až uvidíte, co všechno vzniká, budete zírat asi takhle:

Tak jako já:)

Těšíte se: Já megamoc!!!

Postupně vám poodhalím všechny svoje myšlenky, nové projekty, co se bude dít, ju?

Tak, a tohle už je závazek. To vypadá, že budu muset dodržet pravidelnost v psaní:)  Ha, jsem na sebe zvědavá…

Vaše Rehana